Originální titul:
Les théories de l‘art
Jazyk: čeština
Rok vydání: 2003
ISBN: 80-7178-663-2
Autor:
Jean-Luc Chalumeau (nar. 1939), francouzský kritik umění přednášející na pařížské Sorbonně, autor mnoha publikací z oboru historie a teorie umění a kritiky.
Nezaujmeme-li nějaký postoj k umění, se kterým se dnes a denně setkáváme, jako bychom se vzdávali podstatné části svého lidství. Fenomenologie umění, psychologie umění, sociologie umění, formalismus a strukturální analýza – 5 základních složek teorie umění v přehledné klasifikaci. Stěžejní argumentace k tomu, co je a co není umění, od Platóna až po současnost.
Pět hlavních okruhů teorií umění, kterým se tato kniha věnuje:
Fenomenologie umění
- za zakladatele považováni I. Kant a G. W. F. Hegel (plus ve 20. století M. Merleau-Ponty)
- pochopení, jak člověk (umělec-tvůrce, nebo divák-příjemce) vnímá a interpretuje obrazy
- příklad fenomenologické analýzy obrazu v knize Imaginárno (J.-P. Sartre): 2 typy vědomí – jedno zpracovává předměty jako takové (perceptivní vědomí) a druhé zpracovává předměty jako zdánlivé (obrazné irealizující vědomí)
Psychologie umění
- nejvýznamnější historik současnosti, opírající se o psychologii, je sir E. Gombrich
- A. Malraux – eseje Psychologie umění (Psychlogoie de l‘art); umělec netvoří, aby se vyjádřil, spíše se vyjadřuje, aby tvořil
Sociologie umění
- umělec se vymezuje ve vztahu k danostem, jakými jsou společnost, příroda atd., přitom ale na ně sám působí
- M. Foucault: známe jen to, co nám mentální nastavení naší doby dovoluje chápat
- F. Antal – první moderní pokus o sociologii umění; původ a povahu souběžně existujících stylů lze pochopit, pouze pokud zkoumáme různé skupiny společnosti, rekonstruujeme jejich filozofii a pak pronikneme do jejich umění
- A. Hauser – díla Sociální dějiny umění a Manýrismus (souvislost mezi uměleckými postupy a metodami psaní dobové literatury)
Formalismus
- zakladatelem formalistické interpretace umění je H. Wölfflin – nezajímá se o obsah, ale čistě o postupy a formu
- R. Barthes – seminář Současné signifikační systémy: systémy předmětů (rozbor reklamy na těstoviny Panzani)
Strukturální analýza
- zakladatelem strukturální analýzy uměleckých děl je E. Panofsky, který přejal názor, že forma je svým celkovým uspořádáním něco jiného než souhrn jejích jednotlivých prvků, dílo má tedy určitou strukturu
- strukturální analýza, jakou hlásal H. Damisch, vytyčuje průběh dějin, které tento autor vidí velmi odlišně od odborníků; malířství možná není schopno interpretovat jiné systémy, ale má přinejmenším prostředky, jak se vracet samo k sobě, z vlastního hlediska a vlastními formami
- P. Daix – osobní pojetí strukturální analýzy v odůvodnění roztržky mezi Manetovými obrazy a tehdejší veřejností (a také mezi Manetovou malbou a jeho vlastním stylem)
- tzv. poststrukturalistická kritika v USA, která předpokládá kritiku strukturalistického schematismu (binárnost, struktura jako totalita – viz dílo C. Lévi-Strausse)