Jordánová, Zdeňka: Moje peníze | PŘEČTENO.COM

Jordánová, Zdeňka: Moje peníze

Originální titul: Moje peníze aneb „Chudoba není ctnost, ale nemoc“
Jazyk: čeština
Rok vydání: 2004
ISBN: 80-86226-68-9
Autor: Zdeňka Jordánová (nar. 1956), česká autorka a lektorka.

Fajn knížečka na cesty nebo do čekárny: neobsahuje žádné superobjevné poznatky či revoluční monetární teorie, ale pevně se drží svého cíle – inspirovat k zamyšlení se nad vlastním vztahem k penězům, k vlastnictví jako takovému, k podstatě svého bohatství, k seberealizaci.

„Nemáme-li emoce, pak máme NEMOCE, a NEMOC znamená NEmít MOC nad svým životem.“

  • Bez peněz do hospody nelez. Cokoliv ve svém životě chceme, většinou stojí peníze. Vnímáme-li tento fakt jako překážku, pak se překážkou stane. Vnímáme-li tento fakt jako součást hry, potřebné peníze si zpravidla opatříme. Protože snaha získat peníze jen tak (peníze jako cíl), to moc nefunguje, ale získat peníze na konkrétní věc (peníze jako prostředek), to většinou vychází.
  • Magie peněz. Čím to je, že pro peníze jsme ochotni vzdát se svého života, svého cíle, dělat věci, které nás nebaví, a naopak nedělat to, k čemu tíhneme, ve jménu peněz žít nenaplněný život v nenaplněných vztazích, jen protože se bojíme, že „nebudeme mít peníze“? Naše peníze vždy souvisejí s tím, co děláme, jak to děláme a s jakou energií a záměrem to děláme. Peníze nás učí naší vlastní ceně.
  • Chtít. Nebojme se chtít, chtít je normální a přirozené. Chceme-li věci, musíme chtít i peníze. Proč by chtění peněz mělo automaticky znamenat hamižnost, nepatřičnost či nemorálnost? Pokud nedovedeme dát najevo, co vlastně chceme, pak to zřejmě nechceme doopravdy. Kdybychom totiž druhým jednoduše řekli, co vlastně chceme, pravděpodobně bychom to dostali, a to bez únavných peripetií, k nimž se mnohdy uchylujeme.
  • Příjmy a výdaje. Kdykoliv se v životě výrazně vychýlíme z této rovnováhy, máme problém. Naše snaha mít peníze zůstává nenaplněna díky podstatě peněz – být energií trhu, oběživem, které nás informuje o hodnotě a učí rovnováze. Čím více peněz se nám podaří vydělat, tím víc utrácíme. Motivací k vyššímu příjmu je zpravidla zase další výdaj. A na druhou stranu nechávat peníze bez využití se také nevyplácí, neboť hromadíme-li peníze ze strachu, abychom je neutratili, většinou o ně tak jako tak přijdeme. Najít rovnováhu mezi přijímáním a dáváním znamená zbavit se strachu o peníze.
  • Cesta k bohatství. Dva základní směry: 1) hledání a nalezení „životní“ práce, tj. ideální situace, kdy se práce stane koníčkem anebo naopak koníček výdělečnou činností, a 2) tzv. cesta „bohatého táty“ (viz titul Bohatý táta, chudý táta), kdy nějaký čas podřídíme pouze vydělávání peněz s minimálními životními náklady, abychom dosáhli (finanční) svobody v budoucnosti. Další možností je kombinace obou směrů.
  • Potřebuji… Ve skutečnosti to, co nejvíc potřebujeme, je znát své záměry, neboť právě ty řídí náš život.
  • Jdi do toho a investuj. Investice jako tvorba základů, vkládání a soustředění (peněz do něčeho trvalejšího): soustředěná pozornost je naším největším bohatstvím – na co se soustředíme, to tvoříme a to pak roste. Soustředíme se ve svém životě na to, co skutečně chceme?
  • Měj svůj sen. Nebojme se snít bez ohledu na věk, životní etapu atd. a nenechme si zabít sny, protože sny jsou prvním krokem v naší tvorbě. A tou nejdokonalejší tvorbou je náš vlastní život.
  • Chceš vlastnit? Bez vlastnictví něčeho se bohatství neobejde. Vlastnictví bylo vždy symbolem vlivu, jistoty a bohatství. Je ale zároveň projevem zodpovědnosti (nejlépe se chováme právě k tomu, co je naše), osobní důležitosti, spoluúčasti, vlastním projevením se ve hmotě. Jsme-li duše v hmotném těle, pak je „mít“ stejně důležité jako „být“.
  • Je to tvoje. Naším nejlepším výtvorem je vlastní život. To, co žijeme, to jsme. Mějme peníze, ale ne pro ně samotné, použijme je pro své životní záměry, protože o peníze stejně přijdeme, zatímco přání a sny vedoucí k našim (po)činům jsou mnohem víc.
  • Tvoje svoboda a tvoje jmění. Nelpěme zbytečně na jmění, které nám už neslouží. Vytvořme si takové, které nebude svazovat, ale naopak odpovídat našim skutečným potřebám.
  • Užívej si, ale neusni na vavřínech. „Nikdy nezačínej přestávat, nikdy nepřestávej začínat!“ Pokud totiž po naplnění přestaneme mít další sny, případně chuť jich dosahovat, nastává vlastně konec. Kdo nic nevytváří a nic už nechce, jako by už nežil. Chyb a přešlapů není třeba se bát, jsou to jen lekce, abychom se o sobě něco dozvěděli, a také mechanismy k pochopení toho, jak dělat věci správně.

Máte co říct k této knize? Vyjádřete se v diskusi, komentujte příspěvek.