Kafka, Franz: Proměna

Stručný obsah díla

Řehoř Samsa je mladý muž pohlcený svou prací a povinnostmi. Jako obchodní cestující je poměrně vytížen – potřebuje vydělávat, aby uživil nejen sebe, ale také své rodiče a sestru Markétku. Svůj "úděl" nijak zvláštně neprožívá, situaci bere tak, jak je, a nevnímá sám sebe jako oběť. Stejně tak rodina nepovažuje Řehořovo počínání za nic mimořádného.

Probuzení do nového dne hned v úvodu vyprávění se však poněkud liší od jeho běžné rutiny. Řehoř cítí první známky své proměny: není schopen se normálně pohybovat, z hlasu se stává podivný zvířecí zvuk a jeho lidské tělo se transformuje do podoby jakéhosi blíže nespecifikovaného hmyzu. Přesto však jeho primární starostí je, jak se dostat včas na vlak do práce. O lidskou podobu pozvolna přichází, vnitru však člověkem nadále zůstává.

„Chtěl skutečně otevřít dveře, skutečně se ukázat a promluvit s prokuristou; dychtil dovědět se, co tomu řeknou ostatní, kteří si ho teď tolik žádají, až ho spatří. Jestli se leknou, pak už Řehoř neponese odpovědnost a může být klidný. Ale jestli to všechno přijmou klidně, pak ani on nemá proč se rozčilovat, a když si pospíší, může být v osm hodin skutečně na nádraží.“

Zpočátku se snaží před rodinou neprozradit, ale jeho proměnu již nelze nadále skrývat. Novým "hmyzím" zjevem svého dosavadního živitele je rodina zděšena. Je jasné, že i poměry doma dojdou jistých změn. Řehoř už nemůže vycházet mezi lidi, natož pracovat, a rodina jej před světem (i před sebou samými) nekompromisně uzavírá do izolace v jeho pokoji. Už nepřináší peníze, pro své nejbližší je odpudivý, štítí se ho a stává se pro ně čím dál větší přítěží.

„‚Jak tiše vlastně rodina žila,’ řekl si Řehoř, díval se upřeně před sebe do tmy a pociťoval velikou hrdost, že se rodičům a sestře dovedl postarat o takový život v tak krásném bytě. Ale což jestli teď naráz skončí všechen klid, všechen blahobyt, všechna spokojenost? Aby se neutápěl v takových myšlenkách, dal se Řehoř raději do pohybu a lezl po pokoji sem a tam.“

Sestra Markétka je zpočátku soucitná, ale když Řehoř coby hmyz nemůže nijak reagovat na její péči, ani opětovat její zájem, brzy i ona propadá lhostejnosti po vzoru rodičů a od bratra se distancuje. Což jen přispěje k Řehořovu pocitu "naprosto zbytečného, otravného a bezvýznamného hmyzu". A nakonec je to právě Markétka, kdo se jako první pouští do úvah, jak se nepohodlné havěti (Řehoře již nevnímá jako bratra) zbavit.

„‚Milí rodiče,’ řekla sestra a úvodem bouchla rukou do stolu, ‚takhle to dál nepůjde. Jestli to snad nechápete, já to chápu. Nevyslovím před tím obludným zvířetem bratrovo jméno, a řeknu tedy jenom: musíme se pokusit, jak bychom se toho zbavili. Zkusili jsme, co bylo v lidských silách, abychom se o to starali a snášeli to, nikdo nám snad nemůže vůbec nic vytknout.’“

Jeho lidská mysl, uvězněná v nelidském těle, musí čelit nejen nezájmu a čím dál patrnějšímu odporu své vlastní rodiny, ale taky ponižujícímu jednání drzé posluhovačky, která mu se sebezapřením chodí do pokoje poklízet.

„Když časně zrána přišla posluhovačka, zastavila se jako obvykle na chvíli u Řehoře, ale zprvu na něm neshledala nic zvláštního. Pomyslela si, že tu záměrně leží tak nehnutě a hraje si na uraženého; vždycky byla přesvědčena, že mu to moc dobře myslí. Protože držela náhodou v ruce dlouhý smeták, chtěla s ním Řehoře ode dveří pošimrat. Když se ani potom neukázal výsledek, začala se zlobit a trochu do Řehoře šťouchla, a teprve když ho docela snadno postrčila z místa, zpozorněla. Brzy pak poznala, co se vlastně stalo, vyvalila oči, hvízdla si, ale dlouho se nezdržovala, otevřela dokořán dveře do ložnice a halasně zvolala do tmy: ‚Jenom se podívejte, už je to chcíplý; tady to leží, dočista a načisto chcíplý!’“

Řehoř umírá, aniž by bylo jasné, zda pod tíhou vlastní bezvýchodnosti, vyhladověním či vlivem těžkého zranění, které mu přivodil otec, když ho chtěl zahnat do pokoje. Jeho mrtvolu Samsovi s viditelnou úlevou vyhodí a plánují si, jak si teď budou žít.