Ruiz Miguel, Ruiz Jose, Mills Janet: Pátá dohoda

Originální titul: The Fifth Agreement
Jazyk: čeština
Rok vydání: 2010
ISBN: 978-80-7349-210-6
Autoři: Don Miguel Ruiz (nar. 1952), mexický autor, mistr tradičního učení starých Toltéků, přednáší, vede semináře, ve spojení s moderním myšlením předává toto poznání svým žákům a vede je k osobní svobodě.

Pátá dohoda, společné dílo Miguela Ruize, jeho syna Jose Ruize a editorky Janet Mills, navazuje na předchozí Čtyři dohody, doplňuje je a zároveň je nahlíží novou perspektivou. Cesta i cíl zůstávají: pomocí toltécké moudrosti si dopřát tu svobodu být tím, kým skutečně jsme, a rovněž vše ostatní vnímat takové, jaké doopravdy je.

Část první: Moc symbolů

Na začátku – Vše je naprogramováno. Jsme naprogramováni, abychom byli sebou, ať už jsme čímkoliv, přitom vůbec nezáleží na tom, co si myslíme, že jsme. Program se nenachází v uvažující mysli, je v těle (DNA). Zpočátku, jako děti, jeho moudrost instinktivně následujeme. Pak jsme však přeprogramováni naším okolím, abychom se po vzoru našich nejbližších stali „správnými“ členy společnosti, do níž jsme se narodili. V určitém stádiu pak akceptujeme názory ostatních, že se musíme projevovat určitým způsobem, abychom byli druhými přijati. Tedy že bychom neměli být tím, čím jsme, ale být tím, čím bychom být měli dle představ našeho okolí. Myslet se naučíme v momentě, kdy si osvojíme symboliku (jazyk). Do té doby nemyslíme, pouze napodobujeme. Zásadní je přitom pozornost – tj. část mysli umožňující soustředit se na jediný objekt či zvažovat celou řadu možností a zajišťující přenos informací zvenčí dovnitř a naopak. „Nemůžeme nic vyučovat, nezískáme-li pozornost druhých. Nemůžeme se ničemu naučit, nevěnujeme-li tomu pozornost.“

Symboly a dohody – Lidské umění. Hlas poznání nám sděluje vše, co víme, ale kdo nám říká, jestli to, co víme, je pravda? Osvojujeme si poznáváním pravdu? – Nikoliv, osvojujeme si symboliku (jazyk). A tu považujeme za pravdivou jen proto, že jsme se na tom dohodli, ne proto, že by snad byla objektivní pravdou. Naše poznání není nic než symbolismus, který jsme si vytvořili, abychom mohli porozumět a vyjádřit se. Vždy máme (skutečný) objekt vnímání a náš úhel pohledu (vlastní interpretaci skutečnosti). Objektivní skutečnost nazýváme vědou a subjektivní (relativní) skutečnost uměním. Lidská mysl je tedy pouhou virtuální realitou, reflexí skutečnosti, a je opravdová pouze pro nás jako jedince, nikoliv pro všechny. Je tedy naším uměním a my všichni jsme umělci (tvůrci vlastního života). Proto nepřetvářejme, ale tvořme. „Co je skutečné, změnit nemůžeme, a na tom, co si myslíme, nezáleží.“

Tvůj příběh – První dohoda: Miřte slovem přesně. Chceme poznat pravdu, přitom se ale „brzdíme“ tvorbou domněnek, čili zkreslováním pravdy. Byli jsme naprogramování k předávání poselství (vlastní život) a tvorba tohoto poselství (vlastní žití) je naším nejvyšším uměním – něčím, co za nás nemůže udělat nikdo jiný. Náš život je ovládán systémem přesvědčení, který jsme si osvojili. Naše opravdové já však přesahuje to, co si myslíme, neboť jsme skuteční, zatímco naše představy či přesvědčení nikoliv. „Nic nemůže beze slova existovat, protože slovo používáme k vytvoření všeho, co známe.“

Každá mysl představuje jeden svět – Druhá dohoda: Neberte si nic osobně. Celý náš život je snem, protože mozek je naprogramován tak, že čtyřiadvacet hodin denně sní. Mozek se snaží pochopit všechny vjemy a interpretuje si je podle významu, který dáváme jednotlivým symbolům, podle struktury našeho jazyka a podle poznání, kterým disponujeme. Svět, o němž si myslíme, že ho pozorujeme kolem nás, je ve skutečnosti uvnitř nás. A za tvorbu našeho osobního snu, našeho života, je třeba převzít odpovědnost. Nikoho, ani naše nejbližší, doopravdy neznáme a nikdy nepoznáme, víme o nich pouze to, co si o nich myslíme. „Cokoliv si o vás lidé myslí, se ve skutečnosti týká představy, kterou o vás mají, ale tou představou vy nejste.“

Pravda, nebo fikce – Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky. Konflikt existuje pouze v lidské mysli, protože jinde v přírodě je vše skutečné, je to dáno. Miliardy lidí si ve svých hlavách zkreslují symboly, jejich zkreslené poselství, to jsou lži. Dokud ve lži nevěříme, nic se neděje, pokud jim však uvěříme a pokoušíme se je vnutit ostatním lidem, může to vést k tomu, co nazýváme zlem. Úrovně zla a jeho dopad pak závisí na naší osobní moci. „Vytvářením domněnek si jen říkáme o problémy, protože většina z nich jsou pouhou fikcí.“

Síla přesvědčení – Symbol Santa Clause. Jako děti jsme zcela ovládali sílu svého přesvědčení, s postupným vzděláváním se však síla našeho přesvědčení rozptýlila do všech těch symbolů, které jsme se naučili, a v určitém stádiu získaly symboly nad námi moc. „Vyjmeme-li sílu z každého symbolu, symboly se změní v pouhé symboly.“

Praxe dělá mistra – Čtvrtá dohoda: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Uvědomění je sice prvním krokem, ale samo o sobě ke změnám nevede. Změna je výsledkem jednání a praxe. Způsob, jakým nyní žijeme svůj život, je rovněž výsledkem mnohaleté praxe. „To nejlepší z vás je ve skutečnosti jediná věc, kterou dokážete udělat.“

Část druhá: Síla pochybnosti

Síla pochybnosti – Pátá dohoda: Buďte skeptičtí, ale naslouchejte. Téměř nic z toho, co prostřednictvím symbolů známe, není pravda. Skepse je tedy namístě stejně jako umění naslouchat, jehož pomocí můžeme pochopit význam symbolů, které lidé používají (= pochopit jejich příběh). „Pravda nepřichází se slovy. Pravda je tichá. Je to něco, co zkrátka víte.“

Sen první pozornosti – Oběti. Sen, který si tvoříme, když naši pozornost používáme poprvé, neboli běžný sen lidí, v němž většina z nás žije, je snem obětí. V tomto snu jsme oběťmi našeho náboženství, vlády, společenských norem, vlastních přesvědčení a způsobu myšlení. Klíčem k návratu do života je vědomí, které vyvádí ze snu první pozornosti a vede do snu druhé pozornosti. „Jste ‚mrtví’, když nejste probuzení, když si neuvědomujete, čím jste.“

Sen druhé pozornosti – Bojovníci. Sen bojovníků v rámci druhé pozornosti zažíváme, když začínáme pochybovat a bojujeme proti lžím ve svém poznání, proti symbolům, které nad námi získaly moc. Tato válka se odehrává v naší mysli, vnějšího světa se vůbec netýká. Svou minulost, osobní historii, si nosíme všude s sebou jako těžkou mrtvolu. Pro některé je těžší než pro jiné, vždy se však jedná o zátěž navíc, mnohdy zbytečnou. „Lidé jsou jedinými živočichy na zemi, kteří sebe i ostatní za stejnou chybu trestají tisíckrát i víckrát.“

Sen třetí pozornosti – Mistři. Mistři jsou bývalí bojovníci, kteří vyhráli svou osobní válku. Ve snu třetí pozornosti chápeme, kdo jsme, a to zcela bez symbolů (nepotřebujeme slovní opodstatnění, prostě to víme). Koneckonců potřebují zvířata znát symbol toho, čím jsou? – Nepotřebují, nevědí to a nezáleží jim na tom. Zkrátka jsou a nepotřebují obhajobu své existence. „Jsem, co jsem, a to stačí k tomu, abych byl.“

Proměna ve vizionáře – Nový úhel pohledu. Představme si, že jsme natolik svobodní, že se nesnažíme nikoho o ničem přesvědčovat, jsme „jen“ sebou. Protože víru máme zkreslenou na základě vlastního poznání, učme se raději vidět, místo toho, abychom věřili. Staňme se vizionáři, kteří vidí věci, jak jsou (tedy vidí pravdu). Buďme pravdou, ne pouhým symbolem pravdy. Respekt znamená přijetí existujícího tak, jak to je, bez dalšího posuzování. Veškeré konflikty, které lidé mají, jsou způsobeny tím, že chybí respekt. Co druzí dělají se svým životem, není naše věc. Pro nás je nejdůležitější vlastní život, vlastní záměr, teď a tady. Přestože tvorba je naší přirozeností, sebevyjádřením, výrazem síly, kterou jsme, ani toto tvoření není vlastně tak důležité, protože není pravdivé. „Nic z toho, co jste tu udělali, si s sebou nevezmete. Nepotřebujete to. Nikdy jste to nepotřebovali a nikdy to potřebovat nebudete.“

Tři jazyky – Jakým jste poslem? Pátá dohoda nám pomáhá uvědomovat si, jaké poselství tomuto světu předáváme. Z pohledu Toltéků existují tři způsoby (jazyky) předání poselství: jazyk pomluv (tj. jazyk všech lidí, jazyk obětí vedoucí k nedorozumění a zkreslení, velký mitote); pak jazyk bojovníka (jazyk těch, co se bouří proti nadvládě symbolů, jazyk na pomezí pravd a lží) a konečně jazyk pravdy (jazyk uvědomělých, kteří chápou symboly jako čistě náš výtvor, nikoliv jako něco objektivního). „To, co předstíráte, je tak složité, že mě ani nenapadne, abych se tomu snažil porozumět.“

1 komentář

  1. […] ale naslouchejme. Nevěřme ani sami sobě, ale naučme se naslouchat (v duchu páté dohody), protože hlas vědomostí má někdy vynikající nápad, a když s ním souhlasíme, přijměme […]

Máte co říct k této knize? Vyjádřete se v diskusi, komentujte příspěvek.